Pořádnou kuchyňskou linku jsme neměli od časného léta 2012, kdy jsme se vystěhovali na ves. Z vyloženě polních podmínek jsme se dohrabali k použitelnému provizoriu a jak jest všeobecně známo, provizorium je dlouhodobě setrvalý, leč původně neplánovaný stav a základní jednotkou dočasnosti je jeden furt. Tak to alepoň funguje ve vesmíru bez manželek. Ve vesmíru s manželkami ledovec jednou sestoupí do údolí, tektonické desky se pohnou a vzniklé otřesy změní svět. V našem případě kuchyň.
Na pracovní desku jsme měl vybraný silný a dobře vysušený dub, ze kterého jsem na bázi čep-dlab-pero-drážka sestavil desku ve tvaru písmene L v níž zejí dvě díry, jedna pro dřez, druhá pro vařič. Nosná konstrukce je ze smrku a borovice.
Na ošetření povrchu jsem použil epoxidový lak, který snese vysoké teploty (ne že byste na něj mohli postavit hrnec rovnou z kamen, to zas ne, ale 120°C podle výrobce snese), hezky se leskne a při jeho nanášení se ze smradu dělá pěkně blbě. Doma to pak ještě dva dny smrdí jak v SETUZe.
Fotky z výroby samozřejmě nemám, protože v dílně se radši oháním pilou, než foťákem a ty ostatní fotky jsou přinejlepším rozmazané, ale samozřejmě trpí i mizernou kompozicí a všemi možnými neduhy fotografujícího otráveného nefotografa. Pokud to snesete, pár fotek následuje.
