Z větších projektů zůstávají odřezky a pokud to jsou tvrdé listnaté dřeviny (nejčastěji jasan a dub) zpracovávám je na kuchyňská prkénka. Někdy do geometrických tvarů, jindy se zase vyloupne morfologie organická.

Stolní hra známá hlavně na severu německa. Na netu ji najdete pod názvem shut the box a většinou v mizernějším provedení. Děti předškolního věku se na ní naučí sčítat, ale pobaví i dospělci, kteří na základní pravidla dovedou naroubovat drobný hazard. Ideální projekt na zužitkování odřezků.

Takovej blbej stolek z dubu (skoro všechno), jasanu (středové pole desky) a borovice (to, co není vidět). Knoflík je mosaznej. Lazura bezbarvá. Spoje truhlářský, bez spojovacího materiálu. Krom knoflíku, ten je na šroubek.  Konkrétně je v názožích lubu rybina, nohy a jejich trnože jsou spojované na čep a dlab, deska je přikolíkovaná. Samotná deska využívá spoj na čep a dlab/ pero a drážku.
 

Pořádnou kuchyňskou linku jsme neměli od časného léta 2012, kdy jsme se vystěhovali na ves. Z vyloženě polních podmínek jsme se dohrabali k použitelnému provizoriu a jak jest všeobecně známo, provizorium je dlouhodobě setrvalý, leč původně neplánovaný stav a základní jednotkou dočasnosti je jeden furt. Tak to alepoň funguje ve vesmíru bez manželek. Ve vesmíru s manželkami ledovec jednou sestoupí do údolí, tektonické desky se pohnou a vzniklé otřesy změní svět. V našem případě kuchyň.

Na pracovní desku jsme měl vybraný silný a dobře vysušený dub, ze kterého jsem na bázi čep-dlab-pero-drážka sestavil desku ve tvaru písmene L v níž zejí dvě díry, jedna pro dřez, druhá pro vařič. Nosná konstrukce je ze smrku a borovice.

Na ošetření povrchu jsem použil epoxidový lak, který snese vysoké teploty (ne že byste na něj mohli postavit hrnec rovnou z kamen, to zas ne, ale 120°C podle výrobce snese), hezky se leskne a při jeho nanášení se ze smradu dělá pěkně blbě. Doma to pak ještě dva dny smrdí jak v SETUZe.

Fotky z výroby samozřejmě nemám, protože v dílně se radši oháním pilou, než foťákem a ty ostatní fotky jsou přinejlepším rozmazané, ale samozřejmě trpí i mizernou kompozicí a všemi možnými neduhy fotografujícího otráveného nefotografa. Pokud to snesete, pár fotek následuje.

Už hodně dlouho si pohrávám s myšlenkou dělat workshopy nebo kurzy, nebo jak tomu sakra říkat. Prostě přijedete a něco si vyrobíte. Klíčový je ten výrobek, takže tímto směrem pátrám a občas na někoho něco zkusím. Potulní pracanti si ode mne odvezli paličku nebo lžíce a nyní se mi do spárů dostal i Fanda Částek. Ten mi před nějakým časem věnoval hezkou hlavatku a protože každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán, stal se mým dalším pokusným králíkem a vyrobil si rámovku.

Jako materiál jsme použili dub, jasan, pilový list od Pilany, a dva šrouby s válcovou hlavou a šestihranem (imbus), co jsem narychlo vyhrabal v bordelkastlíku. List je to obyčejný, koupíte ho v každém železářství, jen jsme odřízli packy na uchycení pro otáčení a vyvrtali nové díry. Pila tedy bude bez otáčení, ale velkorysá hloubka řezu pořád dává dost využití.

Fotky z výroby nemám, v těch závějích lahví by stejně nebylo nic vidět. Takže níže pár komentovaných fotek.

Jak by ten workshop mohl v budoucnu vypadat? Pátek večer příjezd, welcome drink, prohlídka dílny, výběr materiálu, gril a volná konverzace. V sobotu ráno se začne makat a dá-li pánbůh bude do večera hotovo. Pokud ne, je tu neděle na dodělávky.

Občas se věci serou. Něco si nachystáte, třeba všechny suroviny a talířky a mouku a rozpatlaný vajíčko na obalování řízků, nebo si napustíte vanu a pak se vám v ruce podělá klika. Vlastně ne, není to jen klika, něco je s celým zadlabacím zámkem, protože jazýček jaksi zajel, drží se vevnitř a pružina ho ne a ne vytlačit ven. Nehne se. Ok, sundáme kliku, štítek, domluvíme zámku. Sundání kliky je ale problém, protože tam, kde inteligentní člověk dá červíčka, namlátil jakýsi vohnout před několika desítkami let hřebík. Skrz, skrz i hranol kliku. Jde ven báječně, proklepnout z jedné strany, šikovně chytit kombinačkama z druhý a pak už jen skřípat zuby a tahat. No tak to bychom měli, vyndáme klíč, odšroubujeme štítek a jdeme konečně najít zdroj problému. Ne. Ze zámku nejde ven klíč, protože kdysi dávno za něj někdo zabral tak šikovně, že ohnul zub, a ten teď šablonou prostě neprojde. Takže jdeme pro vrtačku a snažíme se dál. Když je ten starý krám konečně venku, nedá se opravit a je potřeba najít jiný. Osadit ho a znova se poprat s unikátním systémem připevněním kliky Vohnout 0.1 beta testing. Než za sebou zavřete dveře, jsou to dvě hodiny prcání. V každém malém problému se skrývá jeden velký a vší mocí se dere na světlo. Akustický dojem z celé akce? Luboš a lakatoš hadr.

A proč o tom melu, když nadpis říká něco o lavici? Protože jsem cestou k tomuhle článku musel aktualizovat web. Prostě problémy prvního světa.

Ta lavice je udělaná z dubu a jasanu. Sedák = masivní deska ručně vyhoblovaná z jednoho kusu. Zespodu jsou tři svlaky, které jí brání v kroucení, skrz svlak i desku samotnou procházejí čepy nohou. Ty jsou na horní straně rozklínované a zahoblované do hladké roviny. Tři svlaky a šest noh plus tři trnože jsem vyrobil z jasanu. Jeden kus dřeva, ruční opracování od kulatiny po finální hranol. Povrch všude nakonec postrašení cidlinou.

Opěradlo je samostatný kus zavěšeny na zdi. Prasklá jasanová deska je fixována dvěma dubovými hmoždíky a zespodu má klíny, které zajišťují jakýs takýs úhel pro pohodlné opření zad.

Moc jsem se s tím nepáral.

Nezanedbatelnou část včelařské literatury tvoří disputace, zde je lepší úl Takovan, než úl Makovan. Ačkoliv se najdou romantici včelařící v ležanech nebo klátech, nástavky mají své nepopiratelné výhody. Jestli má být konstrukce tenkostěnná, nebo co možná nejvíce izolující má také své pro a proti. Není jeden univerzální typ úlu vhodný do všech podmínek. Takže vlastně nic nezkazíte, když si zkusíte vyrobit úl vlastní.

A do toho jsem se pustil taky. Nejprve jsem čmáral v CADu, pak na papír a nakonec tvořil v dílně. V hlavě jsem si držel jen tento soubor požadavků:

• Rámková míra 39x24, už na ní včely mám, tak si nebudu komplikovat život;
• Čtvercový půdorys, aby se to dalo snadno otočit na teplou, nebo studenou stavbu;
• Jednoduchá konstrukce na pomezí truhlařiny a tesařiny;
• Přiznané spoje;
• Zaoblené hrany.

Výsledek není dílem letitých včelařských zkušeností, těch moc nemám, ale spíše volnou improvizací.

Vlastně jsem vyrobil jen jednu sérii spojů, pak už jsem instruoval Vadima, který to celé vyrobil a pak i nafotil.

Jaro, léto 2015

Rámová pila má oproti pružným fukšvancům jednu podstatnou výhodu: list je našponovaný a hlavně chráněný z obou stran, takže se nedá zmršit, když pila vyskočí z řezu a vy zaberete. Materiálově je velmi nenáročná a na výrobu vlastně taky. Vrtala mi hlavou dlouho, jen jsem čekal, až mi padne do klína slušný list. Při bloumání hobbymarketem jsem narazil na list Lux-Tools, dlouhý 550 mm, široký 45 mm a má 7 zubů na centimetr. Ideální na jemnější práci.

Ostaní je záležitost (jiné) pily, dláta, hoblíku, rašple a šmirglu. Samo, bude se hodit vercajk na kreslení: metr, vingl, tužka, rejsek. Jako materiál jsem použil dub, odpad z rovnání starších nesámovaných desek. Přesnou metrikou jsem se nijak nemořil a postupoval spíš spontánně. Musí se ohlídat délka vodorovného ráhna a zasazení jeho čepů do dlabů na svislých stěžejkách. Spoj musí být volý a čep by měl dosedat na dno dlabu. Na stěžjekách dáme bacha na zářez pro osazení listu a pak už stačí jen stěžejky vytvarovat aby dobře sedly do ruky. Celkově si s tím dáme práci, protože když to pak bereme do ruky denně, tak nás na tom nesmí nic srát. (Když koumám, občas sám k sobě používám plural majestaticus. Sám sobě král.) Fotky ze samotné výroby nemám, jelikož mě focení v dílně příšerně otravuje.

Na provázek není nutné dělat hogofogo zádlab, stačí to jen trochu vybrat rašplí. Ano, úhel listu se nedá nastavit. Na to mám tu klasickou rámovku od Pilany, která je nejspíš starší než já.

Léto 2014. Dětičkám přestaly stačit dřevěné kostky. Stávající soupravu tedy bylo potřeba doplnit o nové kusy. Aspoň jsem nemusel dumat nad rozměry, prostě jsem se jen přizpůsobil. Jenže při práci mi to nedalo a trochu jsem na těmi rozměry koumal. Takže máme nějaký délkový modul a, z nějž vycházíme při konstrukci všech těles v souboru. Modul násobíme, nebo dělíme. V souboru asi budeme mít krychli (a x a x a), kvádr (2a x a x a), placatý kvádr (2a x a x a/2) a další tvary. Udělal jsem si jejich náčrt, neváhejte ho použít. Velikost modulu stanovujeme podle cílové skupiny a materiálu. Pro dítko ve věku 2-5 let je ideální modul 30 mm. Úplný mrňous takovou kostku prostě nesežere, leda by mu pomohl starší sourozenec.

Vyrobit na zakázku parapet je fajn kšeft, protože se toho nedá moc podělat. Stačí vzít desku, vyhoblovat ji do roviny, na jedný straně hezky vyhladit a pak to zaříznout na míru. Vyladíme povrchovou úpravu a je vymalováno. Když navíc klient požaduje přírodní okraj desky, ušetří to práci.

Kytkám to sluší. Dub je na pohled a dotek o kus lepší než bílý plast.